Síla trenéra
Ptáte se proč jsem se odhodlala napsat tento článek? Díky tomu, co jsem prožila. Nadpis zní za vše, jen né každý by to mohl pochopit. Začnu tím jak to vše začalo.....
Jako dítě jsem tancovala latinsko americké tance. Moje trenérka byla velmi přísná, ale v 11letech to asi moc nechápete. Kvuli velkému tlaku jsem odešla a našli si druhý sport - bojové umění. Opravu mě to bavilo, trenéři na nás, ale byli stejně tvrdí jako v tanečních. Prostě nás chtěli něco naučit. V 15letech jsme přinešli naši nalezenou Dandy a já skončila ze vším a věnovala se pouze jí. Byla moje nejlepší kamarádka a díky ní jsem se seznámila ze sportovní kynologii i s agility.
V agility jsem neměla s Dandy takové štěstí, protože její výška byla kousek nad hranicí large a těško se jí skákalo. Ale jak jsem spoznala agility hned jsem věďela, že toto je sport, který chci dělat. Proto jsem našla vhodnější plemeno a teď mám doma smečku border collií. Samozřejmě i v tomto sportu jsou trenéři tak jako v každém a já zase měla problém se podřídit. Už si moc dobře nevzpomínám jak dlouho jsem trénovala oficiálne pod trenérem, ale už prespříliš dlouho trenéra nemám.
Samozřejmě, že vzdělávat se je třeba. Agility jdou velmi rychle dopředu a vyvíjejí se jak metody tak i styl běhání. Proto jsem pravidelně jezdila na ruzné intenzivní tréninky a semináře k ruzným trenérum. Díky tomu poznám několik postupu na naučení jedné věci. Jako trenér je to super věc, využívám tuto zkušenost pro ruzné psy, které mi projdou pod rukami. Ale k věci.
Bohužel v tak mladém věku, to bylo spíš mínusem než plusem v pozici psovoda. Po každé intenzivce jsem se snažila využít zrovna tu metodu výcviku, ten styl běhání což vedlo k tomu, že muj pes veděl všecko, ale přesto nic. Jako tým jsme spolu nedokázali pracovat, protože mi prostě nerozuměl. Když po psovi chcete furt neco jiného, říkáte mu pokaždé jiný povel..... Hruza. S odstupem času Táje opravdu obdivuji, že to všecko semnou tak vydržel a že je stále tím perfektním kamarádem a pomocníkem.
Snažte se učit s chyb ostatních a nedělat ty stejné chyby jaké jsem udělala já. Važte si člověka, který Vám pomáhá jak na parkuru tak i mimo něj. Pokud už běháte po závodech a snažíte se uspět je trenér právě ten, který Vás podrží při nezdare, který Vám pomuže při prohlídce a bude se radovat s Vámi, když budete stát na stupních nejvyšších.
A jaký je tedy závěr. Ať je Váš trenér jakýkoli, nesnažte se ho zrušit, alebo vyměnit. Snažte se sním bavit. Mluvte spolu o Vašich představách, o Vašich snech a tajných přání. Možná kdybych to udělala já dneska jsem určitě mnohem lepším psovodem. A možná bych si už i já splnila svuj vlastní sen ......
Snad i já budu mít tolko štestí a podaří se mi najít trenéra, který mi bude tou zprávnou oporou :o)